Ve starém domě

Pod prahem klíč
a sto let pavučin
po mnoho věku
nestal se žádný čin.

Vrzající kroky
i panty dveří
pod strání mlýn
kol spousta zvěří.

Poslední nádech
čerstvého vzduchu
pak už nos zaboříš
v hnilobném puchu.

Kolem očí mihl
se jakýsi tvor
v čertovi samotnémm
mohl by mít vzor.

Na zádech visí
trnoví strachu
na chvíli usneš
umíráš v prachu.

Stmívá se
už pospěš domů
spousty stínů
a hlasy k tomu.

Pro princeznu vydržíš
temnou nocí kráčíš
byť hromadu přízraků
na bedrech svých vláčíš.