Co taky tady

Sedíc na židli, v pokoji sám
navlhlé rty a oči slzící
lano ve dlani, nad hlavou trám
úsměv už dávno nepatří k líci

Nohy se rovnají, tělo je vzpříma
na židli jednu nohu svou staví
až bude po všem, tak bude prima
co taky tady, když tě to nebaví

Lano ke krku, už se to blíží
konec svůj už neklidně vítá
až se vlákna s kůží zkříží
pak začne světýlko na konci svítat

Poslední přání vyřčeno jest
pomalu krev se navrací
už se neudrží ani zatnutá pěst
prsty jsou jak most padací

Kůže již bělá, oči již bdí
tepna se v krku od srdce odtrhla
na trámu v domě, za kamennou zdí
smrtka si v notesu dalšího podtrhla