Tajemný Kostel

Princezna sama chodí městem Duchů.
Sama bloudí ulicemi.
Slyší spoustu divných zvuků,
zahalena pochybností.

Najde život v tomto městě?
Najde aspoň človíčka?
Je naděje ještě?
Aspoň maličká?

Ulice zejí prázdnotou,
jen vítr jimi sviští.
Okna září temnotou,
jen ulicemi listí šustí.

Našla polorozpadlý Kostel.
V něm obraz Madony padlé,
v chrámové lodi rozvrzaná postel,
květiny před oltářem uvadlé.

Je sama a zmatená,
hladová a špinavá.
Do postele uléhá,
hříšné myšlenky má.

Sní o tom, že příjde milenec.
Promiluje s ní celou noc.
Na krku má starý růženec.
Jenže netušila jakou má ten starý Kostel moc.

To přání v tichu šeptané
se v realitu promění.
Ten sen nastane
a v noční můru se přemění.

Nepříjde tedy krásný milenec.
Ta noc nebude o velké lásce.
Její tělo získá Umrlec.
Její Duši Temnot Vládce.

Možná kdyby měla dýku ostrou
nebo kulku stříbrnou.
Možná kdyby byla dívkou prostou
a ne Krásnou Princeznou.

Měla by malou naději,
že přežije tu strašnou noc.
Takhle však umřít chce raději
a ani nevolá o pomoc.

Vládce temnot do chrámu vstoupil.
Princezna zahalena v bílém závoji.
Její Duši za pár kapek krve koupil.
Zavřela oči a opustila svoje tělo, už se ani nebojí.

V městě duchů vládne strach.
Vládce temnot se svou ženou,
v tvářích mají temný nach,
procházejí a vše živé mění v prach.

Tak vlastně ta noc byla o lásce.
Jen lásce trochu zvrhlé.
Princezna našla svého milence
a srdce ji v hrudi tvrdne .

Mužem, kterého má ráda
je krásný Upír.
Princezna je milována
a pod tíhou lásky úpí.

Jak dlouho to vydrží?
Než promění se v prach?
Jak dlouho si v očích světlo podrží?
Něž zhasí ho strach ?

Něco stalo se s ní.
A Princezna o tom přemýšlí.
Její tělo se stalo svatyní.
Jen starý KOSTEL zná to tajemství.