Vyznání upíra

Jsem psancem noci a zvrácené touhy
život jež žiji zdá se mi pekelně dlouhý
chci chodit nocí sám a oddávat se hrám
zabořit jazyk svůj do něžného klínu
zbavit tak duši svou na chvíli splínu
vidět jak dívka zmítá se ve slastné křeči
prožít si orgie bez zbytečných řečí
cítit jak klín její prudce se slastí vzdouvá
sledovat jak její tělo pohltila prastará touha
zatratit na věky v boha a anděly víru
sexem a krví získat zas svou krutou sílu
v orgasmu vyrazit k jejímu něžnému krku
pít její krev jak papír saje inkoust z brku
sednout si polonahý na měsíční svit
věčně tak jak žiji budu asi dále žít.