Noční život

Kolikrát po nocích ještě vyrazím do ulic
a po mé procházce v lidech z života nezbude nic
v bezpečí noci skrývám se ve stínech
dávno již nebažím po dobrých vínech
když dívka nevinná nejistě pak kráčí tmou
mé smysly hnány jsou touhou prastarou
v očích má obavy když ruka bledá má
po jejich tvářích lehounce sklouzává
polibek letmý a její hruď rychleji ve vzdouvá
to lidské tělo ovládne chtíče hned touha
v těsném mém obětí omámením upadá
polibky vroucí vpíjí do mých rtů tak ráda
pak mé rty sklouznou jen k jejímu krku
ticho se přeruší v zběsilém srdečním tluku
zasténá nevinně a v náručí mi náhle chabne
mé mrtvé srdce však zůstává chladné
bezvládné tělo chytám již z paměti
co s ní se stalo jen chvíli měla ponětí
do mých úst řine se životadárná řeka
když ještě chvíli její skomírající srdce tepá
lahodná chuť a nesmírná prostoupí mě síla
zas jedna zjistila že v upíry je oprávněná víra
není již krve zbila jen mrtvá krása nevinná
bledý líc její letem k zemi se teď ubírá
otřel sem ústa a pohlédl na tělo chladně
a pak se otočil a do noci zmizel fádně.