Snění

Kráska bez tváře, co miluje každé slovo inzerátu,
když chodí brzo spát
a píše svá přání na papírové tácky,
že do dětských let se noří, když o štěstí si nechává zdát.

V ohni růdých vlasů splétá pasti,
kam chytne se jen smutek a odevzdaná nálada.
A když zas ráno chodí pozdě spát, sní o lásce a o radosti,
když strach jí ovíjí.

Sbírka vinylových desek ještě po babičce
a krásně sentimentální čas spánku,
že nemá kdy ohlídat si svoje srdce,
co jak neposlušný pejsek chodí na provázku.

Když snívá o svých dětských rokách
jako včera, dávno zapomenuté vzpomínky,
jen malá holka plující v nejšťastnějších pohádkách,
už za sebou přestala házet na cestičce kamínky.

Dvě oka na punčoše,
když listí padá ze stromů,
kde pod nimi spí naděje
a víra vytesaná z kamenů.

V zemi-nezemi Petra Pana,
jak za brýlemi s růžovými skly,
v křesle pro panenky ve vínových šatech porcelánová panna,
a prach na jazyku.

Sny co víc jsou skutečné než svět,
v očích odlesk minulosti,
ještě na rtech má jednu z posledních vět,
když už zase vypráví.

Rozmazaná špína na oknech
co utírá starým hadrem na nádobí,
při pohledu na růžoví záhon, tají se jí dech
a zas vrací se v hlavě do své doby.

Když se světluškama tancuje valčík
v pokoji, kde sny se dějí skutečností,
tak pak zas umyje si vlasy ve vodopádech
a půjde znovu spát bez lítosti.

V utajených rocích a v prohádaných dnech
jen ruku v ruce s Alenkou z říše za zrcadlem.
A když spí víc je vzhůru než ve svých živých snech,
kam ukládá svůj život napotom...