Drakův hon

Drakův hon

Letěl drak
a vítr vál,
kol nebyl mrak
a drak byl král.

Svištěl vzduchem,
tiše suchém,
oheň doutnal,
v jeho srdci.

Letěl lovit,
chtěl on žrát,
a to velmi,
už měl hlad.

Trhat spáry,
maso rudé,
kosti drtit,
kůži rvát.

Zařval tiše,
nebe puklo,
co bouře černá
on se hnal.

Střemhlav dolu,
srdce buší,
oheň proudí,
mysl tuší.

Kořist moje,
neuteče,
já jsem drak,
a ona krmě.

Drak se nažral,
srna padla,
druhá, třetí,
osmá ne.

Křídla máchla,
zas a znova,
drak se vznesl,
tiše coby sova.

Lidé stojí,
oči mhouří,
strach a obdiv,
myslí bloudí.

Nádhera,
děs ten král,
co přiletěl,
a brzy dál.

Je majestát,
císař by pad,
a drak by stál,
to on vladař.

Tak každý rok,
jak se praví,
drak přilétá
a lidé slaví.