Slizký hrobeček

Svět na střípky, lámu rukama svýma.
V krvi kyselina.
Kdy konečně odejde úzkost co ve mně dřímá?!
Svázala mě krutá zima.

Chci usnout a probudit se za sto let.
Utéct do světa svého.
Za tu dobu, by to snad mohlo přebolet.
Možná se dočkám, ale čeho?

Pátým rokem ležím pod mechem tiše.
Hladoví slimáci,
po slizkých cestách lezou mi v břiše.
Je to spíš fópa, než-li klišé.

Teď ale zjišťuji, že nespím.
Proč mě nic nebolí?
-(bolí,ale skuhrám tiše)-