Lergia

Lergia

Ve středu pokoje na matraci ležím.
Z venku sálá těžká vůně akátů,
indigové nebe plno dukátů.
Nos mám ucpán, jistěže nespím!

Snad Vincent, jeho voda, jeho slunečnice
rozjasní můj nos, mé oči, moje líce.
Těžkost vzduchu se zvedá.
Jen můra světlo lampy hledá.

Cvak, černý satén padá.
Jen srdce bije jako zvon - bumbum bumbum...
Táhlí tón nocí se vkrádá,
už svítá, zlato se lije jako rum, jako rum...

Myšlenky sypou se jako noty blues,
sypou se mi z hlavy.
Já poetem hnusu, lásky, slávy.
Prosím, jen mi dejte světa taky kus...