fantastická...

Kdo ví a kdo se ptá, kdo neslyší a kdo nic neříká
Kam jdem a kde se zastavíme, kudy světlo letí a kde je tma
Co říct a proč mlčet, proč se píše a jak myslíme
Proč nám chutná a čím život voní, kam touhy odcházejí a kde se výzvy rodí

Pár otázek, pár chvil, co je prsty vloží do kláves...
Přál jsem si napsat verš, možná další pocity?
Ne.. je čas přemýšlet, mít jasnou mysl a srdce otevřené
Být rád za šanci a vše si pamatovat, okamžiky jsou tak prchavé

Co je věčnost a jaká jej její tvář, má vrásky, nebo perlám je vzor
Netuším, ale je a Bože dík, žes nám ji daroval!
Přijde večer, pohled na měsíc voní tajemstvím,
Zavřu oči a jsem nad útesem, létám a vznáším se v oblacích

Čas se zastavil, jen srdce vnímá změnu
Jsem uprostřed parketu, sleduji blížící se siluetu
Hudba zní pianissimo, víno mě zalívá teplem
Mráz nevadí není mým pánem, smím prosit?

... zde rámě nabízím!