Smrt v Žití

Můj vrah.
Jen slepé přiznání okouzlení hříchem. Dva výbuchy prázdné nostalgie.
Křik v davu mrtvých uší a komár s nohou žlutý židle. Jsem jak na plakátě ukřižovný anděl. Jsem duchem pozdních nocí krátce z rána.
Toužim po smrti, kdy budu moct žít napořát, a budu přitom sladce mrtvá.
V nadějích pochovaný rozum. Až příjdu zpět, až budu znát pravdu, až naučím se milovat, až budu moct milovat.
Úzkost co mě svírá, je moje paranoia nebo předtucha? Je to moje součást, bez který už nedovodu normálně žít.
Já normálně žít stejně nedovedu.
Jen jako malomocná koza v kleci krokodýla.
Pohlazení od krásnejch citů- zase paranoidní představy.
Rty jahod nebo jahody rtů?
Kdo se v tom má proboha vyznat. jako Bůh, ten by měl, ale neporadí- měneporadí, nepomůže. Jen se musim plácat v týhle bažině nevědomí, zhroucení se- v domě hrůzy- bez lásky. Volám k Bohu, ale co? slyší?
Možná poslouchá, ale proseb jedný malý holky, co si na tu holku jen hraje, prostě nedá. A já neprosim, neprosim za sebe, nebo za odpuštění. Já, jen se modlim a nic víc. Kolik ještě zbývá času, kdy přestane má
víra fungovat? Už přestala, že?
Chci být krásná.
Chci objímat tu do krásy zašitou lásku.
Já, možná že Boha prosím, ale za smrt. Já už nechci- prostě nechci.
Toužim žít a umřít zároveň.
Dva mraky černýho kouře smutný nahoty ranních slz. Tuna pocitů, co nejdou napsat slovy. Oči, kam se člověk podívá. Ty oči, co nechce vidět.
Já nejsem dobrá- mám černou duši a španý myšlenky.
Co jsou myšlenky? Co je fantazie? Co jsou sny? A co jsou přeludy?
Hořím jako led na severním pólu.
Lítám krajinou a piju kyjanid...