Noční tvor

tvá kůže, tak nezdravě bělostná jest
jsi stvoření z tmavých uliček měst
tvé plné rty jsou jak od krve rudé
proč já, ach ty krutý můj osude

tvé dlouhé vlasy by mohly měsíc zahalit
nebo proudění času smrtelníků zastavit
v tvých očích vidím nezpočet lidských obětí
přesto tě chci, je to má hloupost či prokletí?

jsi oblečena do temné barvi noci,
odporovat tvým kouzlům není v mé moci
svádíš mě pouhým jedním lačným pohledem,
už dávno to vím, že jsem mou krví podveden,

cítím jak si chladná, bez citu a vášně
jsem tvůj, stačí říct a psal bych básně
místo toho cítím jak život můj mi utíká
opouštíš mě, má krev po tvé šíji stéká