Pocitům se nebráním

Pocitům se nebráním
z promarněných nocí
beru si to krásnější

až zas jednou procitnu
do tmy hladu nemoci
bude mi vše jasnější

postavím se čelem ke zdi
a ruce své rozpažím
budu čekat na znamení
které změní tuto chvíli

nové ráno nebude mi
nikdy víc již závažím
povstanu jak poražení
s novým nadšením jenž zbyli

pocitům se nebráním
z tmavých nocí nad hlavou
zůstaly jen vzpomínky

až se jednou někdo zeptá
kam až sny mé doplavou
proměním se v plamínky