Fialová

Je fialová, je fialová jako voda, jako voda na dně vany.
Rozčeřená myšlenka, pocit stezku, brána k neznámu. Je fialová? Je fialová.
Kam se díváš? Nevidíš ji snad? Je fialová, jako barva
jejích vlasů.
Slyšíš? To je bouřka. Tik tak tik tak booom. Tohle už není bouřka. Ale pořád je fialová.
Zvuk, pocit, naděje, na řasách houpajcí se akrobat. Spadne rouvnou jí do dlaní.
Vládne slovy, jsou fialová, fialová jako slunce, jako vzdech, když milenec odchází. Ta vůně ranních nadějí mísíscí se s kapkami pomsty, bodá do kůže. Bodá do kůže jehličky z vosku.
Někdy nosívá masku, je fialová.
Kdo vyvrátí, že je fialová? Vždyť kdo ji spatří, toho zahubí.
Je totiž fialová.