Bývala tam duše, bývalo tam srdce.

Tak začínám se bát,
v momentě, kdy nebylo mi zle
a chtělo se mi smát
křičet a utíkat,
tak začínám se bát.

Proč zůstala jsem jako vždycky,
samotná, jen tak sporadicky,
žal útroby mi prostupuje
a odchází
a přichází
a ubližuje.

Na stole leží moje tělo,
na stole mahagonovém,
zrovna se duši létat chtělo
zrovna teď odběhla mi ven.

Kde tě mám hledat, kde jen vězíš,
na větvi stromu chycená
možná jsi tu
a možná nevíš
zmatená duše zhrzená.

Vrať se, vrať se, dušičko má
matný obláčku kouřový,
neříkej, že jsme v těle spolu,
prázdné místo mi odpoví

Snad iluzí se krmím já,
jak nedopalky cigaret,
i těmi, moje drahá duše,
bez tebe živ bude můj svět.

Svírám svůj hrudník v prstech, v křečích,
volám - kde jsi, kde topíš se?
Možná, že někde v břiše klečíš,
či malíček můj nese tě.

Malíček nohy, možná bota,
když já zas jednou vyšla bosa.
Postrádá tě má samota,
vrať se, buď sama,
jako já.