Touha

Toužím znovu poznat jen to, co láska umí,
Tak nelítostná a krutá je za ni daň.
Však ani ubohý poutník neví,
Co ve dne, v noci čeká naň.

Touha, jež velká je jako oceán,
Tím krutost stojí víc a víc.
Svou lásku má kdejaký pán,
Co dokáže rozehřát líc.

Pryč, pryč jdi ty krutá touho,
Uteč, já o tebe nestojím.
Chci navždy smazat svoje pouto,
Kéž v konečném boji obstojím.

Jdi, táhni, tys jako krutá saň,
A nevracej se nikdy zpět.
Já nechci platit tvoji daň,
Za co? Však já zničím onen květ.