Holubník

dnes jsem
zdrhl z práce
o pár hodin dřív.
je to můj
poslední pracovní den

vyklízeli jsme půdy
kde byly alespoň
tři tuny
holubých hoven
a
dvěstě
mrtvejch holubů
a pár těch živejch

kolegové měli
velikou radost
že ti živí
stále ještě poletují
naháněli je
s lopatama
s úsměvem na rtech
a ohýnkem v očích,
máchali po nich
a plácali
pár jich trefili
a zmasakrovali

ačkoliv
holuby nenávidím,
když je lidi
lopatama přetáhli
říkal jsem si
chudáci
holoubci
čapnul jsem lopatu
a opřel se o ní;
neměl jsem tu sílu
jít po těch holubech
ačkoliv jsem dost dobře mohl
jednoho trefit,
zabít a zmasakrovat
a pak se smát

nakonec,
dostal jsem koště a lopatu
a řekli mi ať zametu
půdu číslo dvě.
těch živejch holubů
bylo tentokrát
víc než těch mrtvejch.
ty kundy živý
schovávali se
za trámy a
do škvír a za plachty,
vždycky na mě
nějakej skurvenej holub
vybafnul.
kolegové se domluvili
že v pondělí
všechny ty holuby
postřílí.
já už tam naštěstí
nebudu.
nenávidim holuby,
vraždit je mě
nikdy nepobaví
stejně jako práce.

jsem rád,
že už tam nepáchnu,
budiž nenáviděným holubům
na půdě plný hoven
lehko