Vypnout

Přemýšlení znavuje,
tak strašně rychle ničí,
do hlubin se vnořuje,
skučí, křičí,
už nechci přemýšlet…

Tak unavená, roztěkaná,
na jednom místě nemůžu stát,
jen taková jedna čekaná
na lepší časy,
nechávám si o nich zdát.

Žít v přemýšlení co bude,
přítomnost nechat si ulétnout,
každou chvíli z ní ubude,
až hlava chtěla by se rozetnout,
co vlastně dělám celý ty dny?

Jen pořád poslouchat, mluvit, dívat se,
copak nestačí jen psát?
Uvolnění v bolestné grimase,
zároveň sílím
a slábnu tolikrát.

Proč tolik času,
moře času
k přemýšlení...