Sama scénář psát

Upadla jsem do života,řekl že mám začít psát,
příběh o vnímání světa, scénář kterej budu hrát.
Že sama jsem režisérem, neměla jsem ponětí,
že já píšu jakým směrem se můj život rozletí.
Bez scénáře každý akt.Náhoda vše zosnovala.
Možná je to lepší tak.Já líp bych to nenapsala.
Však publikum náhle žádá, ať směřuju k výsledku.
Hrát dál frašku prý jsem stará, hra už má mít zápletku.
Já mám převzít odpovědnost, za to co se vysílá,
scénám mám dát cíl a přesnost, že teď prý jsem dospělá.
Já se ale cítím stejně,jak když tenkrát zvedala se opona.
Psát si scénář dál mi nejde, a jsem stejně zmatená.
Dál hází se mnou náhody, místo psaní budu radši snít.
Ještě nemám tolik odvahy, zvolit si to jak chci žít.
K improvizaci se hodím, jakoukoli scénu zvládnu.
Režírovat se však bojím, nezvládnu hrát podle plánu.
Nervózně šumí hlediště, že měla bych konečně ujmout se režie.
S dějem však vypadá to nejistě, já vážně ještě necítím se dospěle.