Poušť bez vody

Protivná ta kapka vody,
zároveň studí, pálí,
pouhá vlna věčný bol a škody,
zamyká brány svobody
mizící v dáli.

Šípy do srdce, do očí,
kamsi nahoru pryč jsou schody,
svou sílou zničí, rozmočí.

Rozprskne se o sklo beztvará,
zdlouhavé čekání až utichne,
až svou bezmoc načmárá,
až naposledy vzdychne
a sama čeká až svět se dotočí.

Tak málo touhy a tolik nenávisti,
to si přece zaslouží,
nevítaná jak vlezlí turisti,
jak sedmimíl co brodí se louží.

Možná že souš ji miluje,
poušť daleká po ní touží,
tiše, dočkavě ve snech o ní pluje,
do zlatého písku kapka vkrouží.

(Víš, jedno odpoledne, co mám dělat?
však jen suchá odpověď
-a co já s tím?)

Bolelo.

Jak můžete žít bez vody?