o plesnivé chaloupce

V hlubokém lese kam slunce nesvítí
kde neroste ani jedovaté kvítí
kam se i zlá královna bojí
stará plesnivá chaloupka stojí

v ní Osud svou kaši vaří
někomu přeje, někomu maří
šanci třeba i na malý úspěch
někomu úsměv, někomu výsměch

cesta tam vede měnivá
je rovná náhle zahýbá
krásný šat na sobě máš
najednou změna - veteš zas
v botách pevných to se to kráčí
náhle jdeš bosý po bodláčí

tak po ní šlapeš jseš plný kuráže
až tam dojdeš praštíš ho do tváře
a ještě přes záda tak jako On !
potom se uvidí kdo bude šampion
šlapeš po bodláčí a ostrých kamenech
cesta jde do kopce trochu ti bere dech
a už jsi před dveřmi plesnivé chaloupky
ještě se vydýcháš a otřepeš pavouky

s vrzáním otvíráš - tam Osud stojí
u kotle s kaší a míchá holí,
tajemné formule pod vousy brblá
"Co ještě přidáme? - otrušík! - dobrá"
tiše se připlížíš chytíš ho za kápi, hned
jak se otočí jednu mu ubalíš - TEĎ!

asi to tušil praštil tě holí
to byla rána hlava tě bolí
na zemi ležíš zkoušíš se zvednout
Osud tě tluče "Ležet a nehnout!"
křičí a máchá svou holí
udeří přes záda a to dost bolí
"Pamatuj červe, co jsem tu vařil
nemůžeš změnit byť by ses snažil,
přestaň se po změnách hloupě ptát,
co bylo určeno to se musí stát !!
Tak už jdi domů, zapomeň cestu,
jinak bys příště neušel trestu !

zvedla se bouře a vítr tě unáší
až před práh domu tě zbitého donáší
plazíš se domů, ACH! to byl nářez
Osud si udělal na holi zářez
rány si léčíš -" Hej, slyš má slova,
tím si buď jistý že zkusím to znova!
kašlu ti na slova o trestu
jen co se uzdravím vydám se na cestu
za tebou Osude !

MĚ NEZLOMÍŠ !!!