Jak ti jen říct...

Jak ti jen říct můj přítelíčku
že po nocích oči pálí mi
do dlaní zimou zkřehlými
chytám si slané kapičky
Jak ti jen říct můj maličký
že nic není tak,
jak zdát se může
že po nocích chci se vysvléct z kůže
zmuchlat ji, spálit na popel
a nalézt klíče od mých cel
a zbavit se mříží
co mě tíží.

Jak ti jen říct, můj kamaráde
do mysli se mi v nocích krade
myšlenka černá jako saze
hlouběji se tam zavrtává
nebývám tou, co se vzdává
jenomže náhle v té tmě tmoucí
není už stébla pro tonoucí
abych se mohla zachytit.
Plavat mne kdysi naučili
vidíš a teď se chvíli co chvíli
potápím více
a plním plíce.

Jak ti jen říct můj přítelíčku
že mnoho dnů se po setmění
každý můj úsměv v slzy mění
a dávám si obklady na duši
a nikdo, nikdo netuší
co všechno moje duše skrývá,
a není už nic, tak jak bývá.
Že řítím se kamsi do ztracena
nejsem už dívka, nejsem žena
a jediné co vím,
jsem někde mezi tím.