Umění lásky

'
Pomněnkové oči,
vlasy rozslaměné,
nad kotníky šaty
s kvítky rozrazilu,
tak u lesní tůně,
vánkem rozvlněné,
spatřil starý poutník
krásnou, lidskou vílu.

Ukryl on se nedaleko
do stínu mladé břízky,
když na cestě odpočinek
tělu dopřát chtěl,
ze sna probudil se právě
a krásný obraz blízký
mu ve vzpomínkách jarých
srdce rozezněl.

Botky z lýka dívka odložila,
bosou nohou mazlila se s travou,
přizvedla lem šatů,
do tůňky vstoupila,
ochladila vodou
horkou hlavu plavou,
rozrazilu kvítky
vláhou zkropila.

Jak obezřetná laň
rozhlédla se kolem,
však žhavost polední
hned ostych překonává,
pestrých šatů louku
už má u svých kolen,
své půvaby světu
na odiv teď dává.

Pleť nahého těla
jasní temné stíny,
šťastný, mladý smích
zní svěží dubinou,
na pozadí lesa
křivky gazeliny
vábí zraky muže,
jež na nich spočinou.

Muž šedinami kvete,
již znaven tíhou bytí,
ta žena před ním skutečná je
či snad pouhý sen?
Zavzpomíná vděčen
na radosti žití,
z úst dere se mu nevědomky
přehluboký sten.

Dívka pohlédne v tu stranu,
kde v skrytu vetřelec.
Šatem zakryje si
ňadra svá a klín,
pak kráčí klidně,
na tváři ruměnec,
až v místa, kde se rozprostírá
břízy temný stín.

Když po kratičké chvíli
zrak přítmí uvykne,
muže postaršího spatří,
vzrůstu statného.
On omluvu svou pohledem
němě vykřikne,
oči jeho hladí, laskavých je dlaní,
srdce něžného.

Jeden pohled vzájemný
a jiskra přeskočí,
dívka nechá poklesnout
do klína svůj šat,
muž na dosah má mladých ňader
snivá úbočí,
osud našich hrdinů
teď možná bude spjat.

Poutník zdá se zaskočen
činem plavovlásky:
"Jsem starý, unavený muž. Co ode mne chceš?
Čekáš na zázraky?"

"Toužím po Tvých horkých dlaních,
chci dary Tvojí lásky,
povídání, pousmání,
výstup nad oblaky!
Mládenců jsem spousty měla,
žádný neznal lásku.
Chtějí si jen ulevit,
mít za pár minut vyřízeno.
Jsem jim jenom pro zábavu,
holka na provázku,
a nazítří s ránem
zapomenou moje jméno.
Cítím, že Ty jiný jsi,
něhou přímo voníš,
a vím také, že na lásku
dost budeš míti sil.
Nad mé tělo toužící
radostně se skloníš,
třeba jen, bys laskal mne
a mnou zas hýčkán byl."

"Řekni mi, má vílo,
pod stinným březovím,
jaké je Tvé jméno?
Zítra Tě jím zase s láskou oslovím."
.