Červená peřina

V pláči na posteli dívka sedí,
nehýbajíc,jen do prázdna hledí.
V ruce kousíček kovu svírá,
v lepší den,už nezbyla jí víra.
Pořád se ptala co jí život dal,
a o kolik více ji naopak vzal.

Vzpomínka na lidi co se smějí,
i na ty co pošlapali sen její.
Dny kdy slunce prozářilo líce,
na vítr co zhasl rozpálené svíce.
Na babičku,která brzo odešla,
na macechu,která jí jen obešla.

Jako každý,má oblíbené věci,
rudou barvu peří,ptáka v kleci.
Rudou barvu květin vykvetlých,
hlavně jejích růží rozkvetlých.
Barva krve,co v žilách proudí,
barva duší,co za hříchy bloudí.

Otevírá klec,pták vyletí ven,
dala mu svobodu,splnila mu sen.
A teď splnit může ho i sobě,
připravená jít a to kvůli tobě.
Kousek kovu po zápěstí sjel,
tak ostrý,že pod kůži jí vjel.
Už je pozdě,další hodina odbila,
volná je a postel rudá peřina pokryla.