skutečné ráno

Světlo sťalo noci hlavu
Noc hluboká
vždy a všude jen překáží
protože tma je jejím kašlem

Ráno vstávám
Bílému dni
na jeho útlý čistý hřbet
a on mě za to nenávidí

Možná mě černá noc líbala
víc než měla
Možná jsem příliš snil
a nevhodně spal...

Jsem k ničemu
tma je ve mě zakořeněna
a den se bojí nákazy
Nenávidí mě

Jsem plný chorobné romantiky
vlezlých básní
a polibků které chutnaly sladce
když jsem spal

Teď mám hořko v ústech
Den je krutý
Měl bych zapomenout
Měl bych rychle zapomenout
Protože den je krutý a nenávidí mě