Máma

Máma,kolikrát v životě již jsem vyslovoval,
to slovo v různé tonině,
nejlépe bylo mi,když u tebe jsem se choval
a potom ti usnul na klíně.

Chránilas vždy můj klidný spánek,
nemusel jsem se nikdy bát,
že by snad i sebemenší vánek,
mohl mně ze spaní vyrušovat.

Ted už se do klína mámo ti nevejdu
i když bych někdy to potřeboval,
aby mně občas,když s cesty sejdu,
před vichrem života zas někdo varoval.

Nebudu slibovat,že budu hodný už,
to mi moc dětinské připadá,
chci k tobě se vracet jako muž
co se vždy o sebe i druhé postará.

U tebe mámo,však děckem chci zůstat,
pro radu chodit a pohlazení,
jedno vím jistě a mohu i přísahat,
že ani za sto let,láska k tobě se nezmění.