Samotaj

ve světle matném snad tisíců sluncí
popuštíš otěže prvního rána
omytá ve smrti, v hlubinách vod
přichází bohyně: tichá, bezbranná

z pěny a vln, ze slov a z úsměvů
vyřežu loď jež vezme tě ke břehu

hvězdy jsou jeviště pro tyhle pokusy
povyk všech zvonů teď rve srdce na kusy

generál duší, kormidelník srdce jsi
drze a pyšně se symboly hraju si.

....