Budoucnost

Z budoucnosti zůstalo pouze zrníčku máku,
na poli, uprostřed svých věrných známých,
kde v dalším množství se ztrácí,
ta jediná, pro nás, uskutečnitelná současnost.

Vlčí mák větrem rozehnán do dálek,
kde v svůj potěr svým tělem chrání,
snaží se vklíčit, opět zkusit žít,
svůj život, jedinou cestou kráčejíc.

Déšť jen jak slzy z očí neviditelných,
pátrá po kousíčku vláhy, zvadlé pole,
kde v šumění stromů, listí opadává,
i přes to, že teprve jaro teď začíná.

Šedivá obloha pokryta stínem,
sněhové vločky na ústech se roztékají,
a ruce místo pohybů chtěných,
jen po stehnech, do oblak zpět se stahují.