Film

Do tváří déšť se mi vpichoval,
až přivírala jsem víčka,
celý svět se pomalu zužoval,
zůstal však,
tlačil mi na líčka.

Ulicí se rozléhaly sekačky
a voněla ta dlouhá tráva,
pod usínajícími obláčky,
jetel tiše spává.

A do toho všeho zpívali ptáci,
chtěli nám ukázat svou krásu, sílu,
to všechno co pozvolna se vytrácí,
stačí jen položit ruku k dílu,
společně se dotknout dlaněmi.

A tak hlasitě pěli, auta odjížděla,
sýkorka mávala jim věčné sbohem,
raději takhle bez nich, osamělá,
jak ji bude lépe, mnohem.

Větve smály se, hry hrály,
kdo déle bez pohybu vydrží,
tu najednou, větříky vály
která z nich to dodrží?

A lidé jen tak chodili,
spěchali
a vůbec je to nezajímalo..