Tahle báseň se klidně mohla jmenovat Autopiss

Vzal jsem si do pěstí dialog
a strašlivě ho zmlátil
matka věta ho nepozná
vypadá teď jak monolog

vše co řeknu může být
použito pro mě
trochu toho zneužiju
vojedu pár myšlenek

nic mi to nestojí

Ještě jste tady?

Vyskočím kousek pod oblaka
provedu autopiss
rostliny vítají déšť
pak jen zklamaně smrdí

nabíhají mi žíly
stejně proud
jehla se tetelí
a píchá jak za mlada

Už odcházíte?

Jenže konce bývají nejlepší

Doktor co nepromluví
(ticho léčí)
předepisuje pomoc
recept o pár písmenech

lékárník se směje
jeho tržbička
vytahuju sejf
žádný problém

já to zase doplatim