Bílý šat

Drtila jsem proso v díži
v podvečerním slunci,
které rudě plálo na mých třináct let.
Rozdrtili mé dětství i klín
hora na mne spadla
příval deště rozmyl moje kosti
už nejsem šťastná ve své černé kůži
chtěla bych mít jinou,
nebo bílý šat, alespoň tak skrýt,
co z dětství, z mládí zbylo.
Má vesnice na troud vyhořela -
přišli lidé v bílém šatě
omyli mé rány, duši napojili
řekli, že i Svatá panna byla černá
dobrá jako mléko;
mám teď bílý šat, pod ním černou kůži,
černou kůži
bílou duši, bílý šat