Odpustíš mi

Vím, zhřešila jsem a teď pykám,
v koutě zas v tichosti vzlykám.
Mé oči už dávno nejsou v suchu,
nedokáži říct sbohem, ani v duchu.

Odpustíš mi?
Ne…

Toužím, proto se jako hlupák chovám,
miluji, ale radši za přátelství se schovám.
Na oko zářím, ačkoliv se chvěji a pláči,
stojím, sleduji, jak hrají ostatní hráči.

Odpustíš mi?
Ještě ne…

Lituji slov, která nejdou vrátit zpět,
mračím se já a mračí se celý svět.
Tak sakra zastav se, neodcházej pryč,
odpusť mi, to je ke štěstí zlatý klíč.

Odpustíš mi?
Je to na Tobě…