Poprava růže

Nikdy tohle nevěděla,
malá šedá sedí v koutě,
kdyby se však zamyslela,
že je jen růže z poutě?

Pár natrhaných papírů,
bez krásy a ladu,
pro ústa lačných upírů.
Víš kdo sedí vzadu?

Nebyla to osudová,
na pouti teď šašek leží,
moje pouta ted oková.
Kolotoč stále beží?

Proč mě stále něco dusí?
Proč mi něco trhá svaly?
Proč růže uvadnout musí?
Proč se šašci neozvali?

Na náhrobku jest vyryta,
bílá můra uhynula,
růže patří do koryta,
šaškova ústa se nepohnula.

Fialová růže z poutě,
posypaná prachem hvězd,
šaškové na kusy rvou tě,
z dálnice jen jeden sjezd