Rozpolcenost

Hlava v temnu,
tělem lítám.
Raději se nehnu,
strach tu vítám.

Nevěřím ve štěstí,
ale proč šťastná jsem?
Nic dobrého nevěstí,
když s pocity jdem.

Já rozumu věřím,
víc než citům mým.
Těm do rukou se svěřím,
z hlavy mi jde dým.

Vyčítám si sobě,
že teď štěstí mám.
V této hrozné době,
ho někomu dám.

Rozpolcenost se záští
zmítá stále mnou.
Až to se mnou praští,
půjdu zase tmou.