Jsme nazí

Slovo se tře o slovo v rouše nahoty
Každá otázka je ostří nože
Zápas tří…neznámo, já a ty
Proč mlčení nebolí, ooo Bože?
Měl jsi nás Pane všechny oněmět
Nebo raději zatratit celý svět
lžu ti každou, každičkou frází
Po večerech když jsme nazí

Ptáš se mě na miliony sluncí,
Na mě, na tebe.
Na světlo, na temno na konci,
Na to co hřeje, co zebe.
Toužíš po odpovědi na co já ne
otazníky mně vrháš do ohně
prudce zchlazuješ ledem slzí
když jsme pro změnu nazí…

děláš jako bych věděl víc než kdokoli
jako bych byl, jako bych existoval
a ne jediný padlý na bojovém poli
jako bych něco velkého vybojoval
přitom jsem v jámě poražených
a z poslední sil vnímám kolem smích.
Ty se usmíváš, lezou po tobě plazi
Ve svých šarádách jsme oba nazí

A opět jsme tam kde máme být oba
V trapném klišé samoty vztahu
Zasypávají nás všechny nevyřčená slova
Ta která mají neúnosnou váhu
Ta která dokáží ublížit
Ta bez kterých jsme mohli žít
Slova co vše svým působením kazí
Všichni jsme oblečení přesto nazí