Vesmírná

Na ledových kometách plutí vesmírem,
protkání pavučinovými prstenci,
pohlazení sopečným gejzírem,
pozvolna ztrácet svou existenci,
rozplynout se v souhvězdí širém,
nevnímat času frekvenci.

S lehkostí, bez tlaku, bez tíže,
vískání vybuchující supernovou plaménky,
tančit po okraji kráteru poblíže,
unést se hvězdným větrem Jitřenky,
písečná duna její prach slíže
a nechá jen úplňku závojenky.

Paprsky zanesou mne až k obrům Neptuna
a já prolétnu souhvězdím Střelce,
jednotlivé hvězdy spřádat si do lůna,
s láskou k nádherné tiché vesmírné znělce,
jak šumí, šplouchá moře, ta laguna,
jednou tak hluboce a poté zas mělce.

Jen aby mne nepohltila černá díra..