Pro sebe

Potí se na mě tvoje kůže
A ty se odmítáš hnout
Většinou utíkám, ale dnes chci takhle zůstat
Chci tě ještě jednou obejmout
Ne kvůli tobě
Dnes jen pro sebe

Život mi mizí mezi prsty
jako zrnka zlatého písku
Jen prach zůstává na mých dlaních
Ve strachu se k tobě němě tisknu
Tak to máš rád
Ale dnes to dělám pro sebe

Něco mě tíží, ale popsat to nedokážu
Beznaděj, prázdnota vkrádá se do mé mysli
Proniká do mých snů i do mého bdění
Ještě chvíli se ke mně takhle tiskni
A pot svůj smáčej v šatech mých
Pronikni do hloubky mých myšlenek
Zastav to - aspoň navenek
Pomoz mi zase ze země vstát
Vím, že to všechno může zase zmizet,
když mě nepřestaneš milovat...

Noční můry mě prohánějí bouří
Vítr mi trhá kusy kůže
Cítím, jak nicotná jsem
A každý můj další krok je jak trn růže
Tak nediv se, že ponocuji
A vše se snažím do básně vnést
Každý z nás má pár svých oblíbených cest
vedoucích k utišení
bolesti, stesku, opuštění
Dnes nepíšu pro nikoho
Dnes dělám to jen pro sebe