Už není...

Zase ta stejná píseň
řasenku mými slzami rozmazává
Píseň, co se s tebou po večerech mazlí
a každé ráno jakoby naposledy mává
Slova, co vryla se pod tvoji kůži
Slyšíš je v hlavě pořád znít
S ozvěnou a hořkosladkým pachem
Naučil ses s nimi žít
Naučil ses se nebránit
Podvoluješ se všem těm tónům,
co před tím smysl neměly
Zaposlouchej se znovu
Tvé rty se pevně sevřely
Slza solí tvoji tvář
Proč to nepřiznáš?
Nejde jen o tu jednu píseň
Je v tom kus tvého života
Snad první rande, první pusa
První holka, co ti řekla ne
Tenkrát se to zdálo osudné
Od těch dob se ale osud hodně změnil
A ten, co tenkrát hrál ti tuhle píseň
Tak ten už tady není
Zaposlouchej se znovu
Teď už ta píseň jiný smysl má
Ještě mnoho smyslů v ní časem najdeš
Protože život jde dál...

Zase ta stejná píseň
řasenku mými slzami rozmazává
Dříve jsem s ní usínala,
když jsem tě objímala
věčným steskem svým
Teď myslíš na mě, kdykoli ji slyšíš,
i když jsi mě už dávno opustil
Hodně se změnilo mezi námi dvěma
Hodně se změnilo v osudu světa
V koloběhu chvil
Ty naše umlkly v zapomnění
A ten, co nám tu píseň tenkrát hrál
Ani ten už není...