Rozjetej vlak

Všechno to končí pod rozjetym vlakem
nemá žádný slitování vlak se somrákem,
krve barva zastínila slunce něžný,
už nebudeš říkat: tak si mě, smrti, vezmi

Válej‘ se vedle kolejí
kosti, co kdysi mužem byly,
teď už jsou hloupý, zbytečný
jako bez krve žíly

A též omšelý hodinky
ve svý starý zašlý kráse,
dávají svědectví
o jeho lepším i horším čase

Jak přemítal, že je na TO ještě brzy,
a pak zjistil, že ho to hrozně mrzí,
a když ležel sám v zelenym hvozdě,
a přemejšlel o tom, že už je asi pozdě

A pak přišla první holka, its’all right,
no a s tou první holkou trocha jistoty,
zdálo se mu, že už pravdu zná,
zkrátka všechno mu hraje do noty

Venku už jsou dokonce i jeho první básně,
trochu úspěchu, to se snadno zapomíná,
že ztrácí svoji rodinu, že ho bolej‘ dásně,
že nic nechce umět, že je kůže líná


Za nějakej čas další básně vychází,
až na stálej neklid nic mu neschází,
na všechny to zatím dělá dojem,
jak ani sám z toho nemá pojem

Lásky lítají srdcem, jsou v něm díry
je třeba to přijmout, je zapotřebí víry
dlouho mu nedochází, jak je malej
dlouho může ještě říkat: „ještě nalej“

Dlouho to šlo a pak najednou ne,
muselo se stát to, co ho nemine
rozklepaném podivín je neschopen slova,
lejt to musí do sebe zase a znova

No a tenkrát jeho zotročenej čas
přines‘ že se skoro přestal třást
a ten, co mu dával, už jenom bral
a von na slovo poslouchal

Kolikrát už na to dostal zlost
kolikrát už chtěl říct: dost
jenže mu nezbejvaly síly
a nedaleko koleje byly

Všechno to končí …
nemá žádný slitování …
krve barva …
už nebudeš