Jsem páže.

Pust mne pane do boje!

Já ovládám ty nástroje,

meč, dýka, palcát, kuše

Rukou vytřesu z nich duše!!!



Na nádvoří slyším buben, povolává...RUKUJE!



Za tebe pane chci se bít

Na boží slávě pak naleznu klid.

Jsem sice ještě páže,

však ruka má již mečům káže



A v řadách mohutných nepřítel se šikuje.



Tys vyvedl nás z temnoty,

Ač často klel´s do holoty.

Nepřítel za kopcem jak smečka vlků vyje,

Věz že naše srdce pro tebe teď bije.



Vesnice pod lesem, tam nepřítel drancuje!



Vojenský roh zdivočele vyje

O štít erbovní tvůj meč teď bije,

A pak se ozval zvonivý tvůj hlas.

"Ať nepřítele vezme ďas!"



Nikdo meče, zbroje nešetřil, vždyť kovář nové ukuje.



Ta mela konce nebrala

Luna slunce zahnala.

Poslední šarvátky chýlí se již k svému konci.

Zády k sobě stojíme na malinkém kopci.


A kolem kol nepřítel hrstka se raduje.



"Odevzdej nám pane meč" to pravil nepřítel hrdý

Spanilý let nože uchystal mu konec krutý.

Desítka nepřátel na steč vyrazila.

Zbytek již smrtka v nerovném boji porazila.



Raději život položí se ctí, nežli svůj meč daruje.


šílený ryk vydral se nám z hrdel.

"Nezemřem tu pane můj!!" nakopem jim pr...!



A kolem smrtka s kosou rozpustile tancuje....