Maendr člověka

Město v dáli mocně plane
město které nechci znát,
město v kterém požár hraje
hudbou která nezná žár.

Hudba je to mocně chudá
hudba která nechce znít,
hudba co nás všechny uvnitř
nechá ve své zlobě hnít.

Lidé co tu hnijí v lásce
neví o čem láska sní,
o člověku který sladce
tenhle požár zasytí.

O krajině co tu kdysi
mohla ve své kráse být,
o tom co je vlastně krása
z nás již nikdo neví nic.

Vidím skunka jak tu pláče
jeho pláč má právo hrát,
pláče o tom jak u člověk
umí sladce v smradu stát.

Proberme se lidé z noci
která nechce od nás jít,
musí to být bez pomoci
musí to být z vůle chtít.