Hřbitovní kvítí

Táhni, táhni z mých žil,
z kostí bělobou ušlechtěnou,
pryč, pryč z mého těla,
jen jdi, k okolí se podívat.

Třesoucí se ruce,
bez špetky nejlepšího utajení,
sklenku vína všude kolem rozlévají,
za ty časy, kdy v pití nikdo je neporazí.

Ach, pryč, jen pryč od mého těla,
ze svalů jen vlásky,
z úst pouhé sešlé vrásky,
a z očí? pouhé studně bez kapek.

Běž, odejdi už konečně,
tělo mé trápíš už přes čas,
nepláču i přes to
že vše okolo si to žádá.

Tak běž, v polibek úděl jinačí,
cizí srdce i úd snad pohlavní,
v moci tvé se živí,
a vůně tvé voňavky, pouhé kvítí hřbitovní…