Pán měsíce

Dívka jde po noční hladině
jako paní měsíce,po zasněžěné krajině.
Dlouhý bílý šat,letí za ní v zad.
A pán měsíc v němž ona majíc útěchy,
dívá se na vše z bílé hory.

A vždy jednou za čas,naštve se pán až až
a nechá i blesk uhodit,aby pána shodil.
Pána ranního,čili slunečního,který uráží
jeho měsíc,ba,i lidskou zemi.

A i za ty roky,není konec lhůty,
aby paní měsíce zastavila pána
měsíce,co se snaží zničit pána slunce.

Ať jde o měsíc pána měsíce,
nebo lidskou zemi,kde se člověk
zrodil z opice,bez slunce se nedá
žít ba,nejen to.Ale i ta naše
dívka,co právě sladce sní,by nezjistila,
jak je krásné žít.