Kdo jsi?

Naklonil ses ke mně a pošeptal mi tajemství,

že jsi trápení a žal.

Naklonil ses ke mně a pošeptal mi tajemství,

že bolest a utrpení skrýváš.

Naklonil ses ke mně a pošeptal mi tajemství

a iluze mi tak vzal.




Pošeptals mi, že jsi radost.

Úsměv si mi na tváři vykouzlil.

Pošeptals mi, že jsi starost

a klid můj v půli zalomil.

Řekl jsi, že skrýváš všechno štěstí a stejně tak i zármutek

a já začala přemýšlet, na čí straně je vina.

Ty přiznal jsi to, bez větších pohnutek

a já si náhle přijdu jiná.




Přiznal jsi, že jsi náladový a nestálý.

Přiznal jsi, že není toho, kdo tě ošálí.

Zeptala jsem se, kdo jsi a ty jsi se krutě usmál.

Tak, jak to vždy na konci děláš.

„Jsem život.“