Povědomá tvář

Sedím v tramvaji s kamennou tváří,
vidím tmu a světla aut co v ní záři.
Ještě jedna věc do oka mi vpadne,
odraz,kterému výraz v obličeji zvadne.

Je to dívka s prázdným pohledem,
jako bych byla pod jejím dohledem.
Byla mi tak povědomá,ta její tvář,
tu zakryla maska s nápisem lhář.

Nelhala mě ani lidem,ale sobě samé,
snažila změnit co v hvězdách bylo dané.
Pokrytá maskou,pro mě však průhlednou,
její obrys,její rysy na světle vyblednou.

Tohle je příklad dokonalé přetvářky,
obrana na mé nezodpovězené otázky.
Postupem času,se ta tvář mění,
každé slovo mě trochu změní.