Život aupair

"Would you like a cup of tea?"


Svoboda ve svém vězení,
to mi zas život uštědřuje lekci.
Žádná nevázanost,
dost zodpovědnosti
a neviditelné práce.
Pracuju dokonce víc hodin než vy!
A za dveřmi svého pokoje
masturbuju na protest.
S pocitem, že přesně takovou energii
Anglie potřebuje.

Raději nechávám hrát hudbu,
aby mě nikdo neslyšel.
Hlavně se nenechat zkrotit,
to by to dopadlo.

Lituju místní ženy,
provdané za Angličany.
Byla bych ráda v náruči toho nebo onoho
a přitom v ní chovám
cizí protivné děti.
Hlavně, aby se nejmenoval Charles!

Potřebuju tančit!
Tohle je mé království!
Zbytněná usedlost mě provokuje
k hloupostem.
Nutně nějaké musím spáchat!
Nebo se zblázním.
A tradicionalismus k rebelství.

Nechci vést povrchní konverzace!
Chci hluboce prožívat.
Přitom se občas zmíním o počasí.

Uvažuju o tom,
že si koupím láhev červeného
a ukryju ji do skříně.
Aby byla po ruce.
Oranžové stěny mého pokoje přitom šeptají,
že už toho viděly mnohem víc.

Když nejste doma,
tak v domě chodím nahá.
A křičím.
Jen tak. Do prázdna.
A najednou je mi fajn.


"No thank you. I am fine."