Otazník

Snílek musel najít odpověď
Nemohl mu ji dát okolní svět
Když nemohl tak…
Musím to prubnout sám
Odpuste, já odpouštím vám,
pro odpověď co je pak.

Poslední mi zbývá nádech,
rozloučení leží na schodech.
Pak věř, pak už nic.
Poslední životní úskok
a zbyl mi jen jeden krok.
Kyslík nedostává se do plic.

Závěrečné usmiřující cigáro,
klepej si na čelo pseudohrdino.
Ne nejsem blázen.
Nechybí mi již odvaha.
Jako žádného sebevraha,
mne magicky volá zem

Dopis je nezvykle stručný:
„Je život? Není nekonečný“
a pak otazník.
A teď tu stojím na římse.
Upřímně už nebojím se,
když se přibližuje chodník