Tvoje kouzlo

Když už brečím a naději ztrácím,
objevíš se ty a já k životu se vracím.
Prokoukneš mojí smějící se masku,
za to že se nesvěřím dala bys mi facku.

Pořád mi omíláš jak pořád budeš se mnou,
a přesto vše řeším sama s bolestí temnou.
Když už se rozhodnu říct ti své potíže,
ta tvoje reakce dostane mě do tíže.

Čekám obětí,útěchu a její slova ohraná,
bude to v pořádku neřekneš,hra byla prohraná.
Možná ti ty slova přijdou zbytečná a na nic,
ale chci je slyšet,když dosáhnu svých hranic.

Nepotkala jsem nikoho s utěšujícím objetím,
přesto za to že tě mám brečím dojetím.
Ten tvůj úsměv a vážnost co promění se v něj,
i to mi pomáhá,tak dál na mě klidně se směj.

Ten smích,očaruje mé ledové slzy,
možná že na zábavu je pořád brzy.
V hřejivých očích,jiskra ti skočí
vidím se v ní a má bolest skončí.