ZE STŘÍPKŮ POSKLÁDÁM ZRCADLO

Proto jsem byl možná zrozen
Abych byl okován otázkami, na které není odpovědi
Abych stále hledal to
Čemu nemůže porozumět ani ten
Kdo přečetl již všechny básně

Hledal jsem odpověď, když rozepínal ti košili a hladil po prsou
Hledal ji v růži, když házel ji do hrobu našich dnů
Hledal jsem na cestě, když stopoval bez cíle
Hledal jsem v písních...Ale Syd Barett už zemřel

Ale třeba když poskládám všechny ty střípky:

Z rozbitých sklenic od vína, co vnesla mi na jazyk slova jako MILUJI TĚ

Ze sladkých vzdychání milenek objímajících mě pocitem nekonečného štěstí

Ze všech slov zbytečných veršů, které svět zapomene s koncem mé cesty

I ze všech žalmů k chladnému měsíci za mrazivého dechu řeky při podzimních melancholiích

Ale když třeba poskládám všechny ty střípky
Sestavím zrcadlo
A právě v něm možná uvidím
Že všechno to hledání, co promění se v BÁSEŇ
Je nejspíš důvod proč BÝT