Svědomí

Natíráš si máslo chlebem
Penicilín plníš jedem
Rozčílí tě každý kretén
Jih nepleteš si se severem

V zámku ten tvůj klíč mi chybí
Vím, že sliby jsou ty chyby
Kdyby lidi neříkali „kdyby“
Kdyby v moři žili lidi a ne ryby

A tak ptám se „ kde jsi?“
Proč kočky venčí psy?
Hledat mám tě kdesi
V Moskvě, Paříži, či na vsi?

Zmizel si sám za oponou
Kdy na tebe si vzpomenou?
Kdy vrátíš se a zůstaneš?
Ty – mé svědomí, a nepřestaneš?

Pronásleduješ mě ve dne v noci
Máš mě v hrsti, máš mě v moci
Válčíš se mnou, prý jsme mloci
Necháváš mě samotného
Necháváš mě bez pomoci
……………